Tvorba textů je dost dřina, i když máte za ušima

Když jsem tuhle své známé řekla, že píšu, zahlédla jsem u ní ten fíííhááá moment. A ten mě dost potěšil. Asi ve mně vidí druhou Jane Austinovou, jak píše Pýchu a předsudek. Tak jsem jí v tom nechala. Protože dobrá malá ležička je lepší než prázdná vidlička.

Vytvářet texty je totiž krásná práce.

Jenže jestli máte pocit, že psaní vůbec nebolí, že je to relax a všechno píšu s lehkostí luční víly, tak to už vám lhát nebudu. Někdy ten jeden jediný odstavec válcuju jak ruský bagr. A výsledek jak když luční kvítí pojde. Psaní textů je vážně skvělá věc, když se báječně vyspíte. Nikdo vás neruší. Nikde nic nehučí.

A takových okamžiků se nedostává každý den. Protože zrovna musím nakoupit zásoby dětských kaší, vysvětlit, že hlína z kytí je e-e-e, vysát psí chlupy a potěšit muže. No asi jinak a v jiném pořadí.  Ale rozhodně toho není málo. Dobré texty ve mně vznikají, když můžu popustit uzdu, když jsem sama (sebou) a tvářím se, jak chci. Když si dám ve starých, dodrbaných, ale hlavně že teplých ponožkách nohy na stůl, a protáhnu se jak mladá kobra. A vůbec nejlepší je, když se na to trochu nalijete.

Protože pak přichází ta druhá, ta kreativní fáze

Moje myšlenky vyrážejí na rande, oťukávají jedna druhou a dávají se do kupy. Zkouší, co by ta druhá asi tak ráda, kde jim to ladí a kde naopak skřípe. Chytají se za ruce, neobratně si sahají na zadek, koukají na sebe a čekají, co přijde dál. Chce se jim tancovat a zpívat v dešti. A já je nechávám, ať si to spolu pořádně rozdávají. Pokud si tohle umíte představit a dát do copywriterské praxe, aniž byste za tím viděli cokoli pornatého, gratuluji. Máte nejlepší předpoklady k tomu, aby se vám povedl kvalitní kreativní text. Třeba o krabicích z třívrstvé lepenky, reklamních propiskách nebo kosmetice.

Takže ano. Jsem kuplířka. Pro všechny případy mám v kapse rtěnku, a tvrdím, že psaní textů je fakt krásná práce. Kterou (naštěstí) nemůže dělat každý.